Z nudné volební bažiny vypluly emoce: druhé kolo voleb je za dveřmi, lidé se hádají a jsou rozděleni napůl. Šance obou kandidátů jsou podobné. Dovolím si tedy publikovat delší osobní poznámku: je určena zejména těm nerozhodnutým. A protože je publikována právě na ČS, snad i lidem informovaným a politiku sledujícím.
Je pro mne fascinující sledovat, jak se někteří lidé od prezidentské volby distancují, nebo házejí oba kandidáty do jednoho koše. Jiří Drahoš rozhodně není politický profesionál ani drtivý rétor. Není ani ideální manažer, což je poznat na kvalitě jeho volební kampaně. Část jeho názorů ani osobnostních rysů neznáme a není vyloučeno, že by se na Hradě později projevily jako problematické.
Jeho protikandidát je z jiného těsta. Zemanovým mistrovstvím je univerzální cynický relativismus: není problém lhát, není problém urážet a pravidla platí jen pro slabochy. Cigaretou v televizi to začíná, lhaním tamtéž to roste, opakovanou děsivou ostudou po světě to kulminuje. Je obrazně řečeno kandidátem z prostředí tvorby Zdeňka Trošky. Ve světě Kameňáků a Babovřesk se lidé vzájemně podvádějí, ubližují si, nevěří si a vždy hledají jen vlastní prospěch; navenek jsou ovšem směšní a v cizině dost ostudní. V Troškistánu není dobro a zlo, jen ego uvnitř a trapnost navenek. Drtivá většina lidí v naší zemi – ať už sympatizují s kýmkoliv – taková rozhodně není. Zeman a jeho lidé ale svým systematickým působením v mnoha lidech tyto vzorce chování spouštějí a posilují. Škody na politické kultuře jsou cítit a mohou dále růst.
Míra škodlivin vypuštěných za pět let Zemanova hradního angažmá je enormní; zpětně pak ovlivňuje i váhající voliče. Když se zalže nebo poruší nějaké pravidlo jednou, je to chyba. Když se to dělá systematicky, stává se to normou. Pokud je volič dobrovolně neinformovaný, má právo podstoupit i volbu „pocitem“. U mnoha sečtělých lidí sledujících politiku dennodenně je ale relativizmus těžko přijatelný. Žádná z Drahošových „špatných“ vlastností, navíc neprokázaných, se současnému prezidentovi nevyrovná. Zeman bez skrupulí podniká to, co u jeho protikandidáta nelze ani domýšlet.
Když Zeman prezidentem zůstane, svět se nezboří. Promarníme ale šanci udělat něco smysluplného a užitečného. Třeba to nebude poznat hned, ale dlouhodobý rozdíl bude citelný. My Češi jsme poslední dobou mistři promarněných politických šancí: nezvládáme naší jinak úspěšnou, bezpečnou a bohatnoucí zemi svěřit kompetentním lidem. I tyto volby na to mají velký vliv.
Proto zbývá vyslovit poslední apel na čtenáře těchto řádek. Neřiďme se prosím televizními debatami, spadajícími do kategorie estrády a soutěže o největší špinavost. Nepodléhejme dezinformacím nebo drbům. Nepočítejme automaticky s tím, že jednoho z nich brzy povolají kamsi jinam a my si volbu zopakujeme. A především, nepřenášejme na oba kandidáty ideologické mřížky a dosavadní politická schémata. Posuďme jen jejich předpoklady, výsledky, formu i obsah a představme si, kdo by z nich byl lepším prezidentem. Za mě je to jednoduché: bez vteřiny váhání Jiří Drahoš. A u vás? Tak jděte volit!
