Zpráva pro příznivce M. Z.

18. 11. 2015 - 10:08

Albertov_demonstraceMiloš Zeman opět nabírá silnou veřejnou podporu. Na shromáždění k výročí 17. listopadu se mu dostalo skvělého přijetí. Nelze si namlouvat, že šlo jen o pečlivě zorganizovanou akci: předpřipravené transparenty i pódium s heslem „Ať žije Zeman“ svědčí o hlavním úmyslu akce, nicméně mnozí lidé prostě prezidenta podporují. Následující úvaha je určena především právě jim.

Důvod, proč tolik lidí dává prezidentovi veřejnou podporu, se dá shrnout do dvou vět: „Stojí na naší straně“ a „Nazývá věci pravými jmény“. Kdo zná Zemanovu minulost, může vzpomenout i jeho minulých výroků: v roce 1990 označil v parlamentu vyhnání sudetských Němců za „brutální etnickou čistku“, před volbami 1998 pro změnu před Vysokou školou ekonomickou protestoval proti zabití studenta ze Súdánu. Tehdy apeloval na zákaz hnutí Skinheads a dalších fašistických skupin, aby sklidil bouřlivý aplaus studentů.

Jak podobné rozpory vysvětlit? Miloš Zeman má velký talent na to, aby poznal náladu různých částí veřejnosti. A když chce, dokáže ji trefnými výroky nejen využívat, ale i posilovat. Jeho cílem není nic jiného než zisk vyšší veřejné podpory. Vedlejším efektem je, že tím roste i radikalizace lidí, jejichž jménem mluví. Umí zesilovat strach a podněcovat vášně, neboť čím jsou emoce silnější, tím vyšší podporu má.

Čemu vlastně lidé tleskají?

Prezident se na pódiu na Albertově obklopil pozoruhodnou skupinou lidí. Vedle předsedy krajně neúspěšných „Zemanovců“ Veleby jde o lidi z Bloku proti Islámu a dalších podobných skupin. I kdyby hesla těchto osob mohla pro někoho působit lákavě, je dobré vědět, s kým máme tu čest. A o lidech nejvíc vypovídá, co podporují – protože sjednotit se proti něčemu je velmi jednoduché.

Pánové Konvička či Černoch svými návrhy navrhují likvidaci toho, co je v dnešní demokracii klíčové: omezení svobody slova, svobody náboženství a dalších lidských práv. Je jasné, že si to jejich příznivci buď neuvědomují, nebo jim to nevadí. Přitom by jim to vadit mělo.

Demokracie a fungování práva chrání všechny, zejména pak ty nejslabší. Není rozumné tleskat tomu, že se policie smí chovat brutálně – příště se tak zachová vůči každému. Není správné odmítat jakoukoliv solidaritu. Stovky miliard z EU i domácí sociální a zdravotní systémy na solidaritě stojí – a i ti, komu teď vadí, jsou jejími příjemci. I právo demonstrovat a říkat svoje názory není samozřejmé; lidé jako Konvička jsou těmi, kdo nás chce o tato práva připravit.

Podpora Miloši Zemanovi pomáhá jen jemu samotnému, ne těm, kdo mu tleskají. Lidé, kteří s ním stáli na Albertově, rozdmýchávají vášně také pro vlastní prospěch. Stali se celebritami a chtějí přízeň lidí proměnit pro vlastní cíle. Naší zemi a lidem v ní by to pouze ublížilo, aniž by to pomohlo řešit některé reálné problémy, které doopravdy máme.

Nezbývá než doufat, že po opadnutí migrační vlny se lidé jako Konvička vytratí; potká je osud Miroslava Sládka nebo dalších podobných postav. Prezidenta Zemana tento osud nečeká: vždy si najde téma, které mu laciné body nažene. Dokud mu to lidé budou věřit, bude s námi dál.


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare