Série teroristických útoků v Paříži z pátku 13. listopadu vyvolala velkou vlnu soustrasti, a to napříč českou veřejností. S odstupem několika dní je ale možné se na celou událost soustředit z pohledu vlivu na domácí veřejné mínění.
Po útocích vyvstala otázka, nakolik souvisí poslední útok s uprchlickou vlnou. Česká veřejnost si však bohužel v drtivé většině již dávno odpověděla – strach z terorismu doslova splynul se strachem z migrační vlny. Fakt, že se obojí naší zemi zcela vyhýbá, u ní nebyl shledán relevantním.
Odraz teroristického útoku mimo jiné posílil v české veřejnosti její touhu po udílení hraběcích rad. Média, někteří politici a sociální sítě byly přeplněny návody, jak se má francouzská vláda a policie chovat. Podobné rady mířily i na A. Merkelovou, B. Obamu a mnohé další. Není smyslem tohoto textu se k podobné praxi přidávat, proto se soustředíme na dění v České republice.
Můžou za to uprchlíci?
Dramatické zvýšení počtu uprchlíků s sebou samozřejmě rizika přináší, to nelze opomíjet. Jsou mezi nimi především otázky ekonomické (kdo to zaplatí?), otázka kulturně sociální (zvládne se více než milion lidí integrovat?) i klíčová výzva bezpečnostní.
Na tyto otázky odpovědi existují. Zatímco účet za péči o migranty není pro ČR zásadní, výzvy plynoucí z aktuální mezinárodní situace se prodraží. Je nutné posílit humanitární i rozvojovou pomoc, stejně jako posílit armádu a policii. A ne vše současná vláda dělá dostatečně.
Otázka integrace je velmi ošidná – především nelze očekávat, že tento více než milion osob v EU a zejména v Německu skutečně zůstane. Minimálně část z nich se dobrovolně či nuceně přesune zpět, což je zkušenost vyplývající z předchozích migračních krizí. Ovšem u těch, kteří nakonec v Evropě zůstanou, bude nutné dát na integraci velký důraz. Současný radikální islám se totiž rozmáhá právě v izolovaných muslimských komunitách, což útok v Paříži potvrdil.
A s tím souvisí i otázka bezpečnosti. Primární hrozbu nepředstavují frustrovaní uprchlíci, kteří si dobře uvědomují hrůzy války, ale lidé mající evropské pasy. Nelze podceňovat některá aktuální rizika, ale zvládnutí integrace má právě i tento důležitý bezpečnostní rozměr. Zde je třeba otevřeně říci: uzavřené muslimské komunity, jsou-li dostatečně velké, mohou generovat islamistické radikály. V této otázce mají kritici masové imigrace částečně pravdu, je třeba takové situaci předcházet.
Vlna panického strachu ovšem není na místě. V EU žije více než 20 milionů muslimů a jejich počet roste. Pokud by platila rovnice o tom, že z každé skupiny muslimů je někdo teroristou, čelila by Evropa úplně jiný hrozbám. Český strach je produktem nevědomosti, ne racionální úvahy. Obrana před teroristickými útoky pak leží v rukou bezpečnostních složek, ne v bourání mešit.
Pochvala pro premiéra
Reakce českých politiků na pařížské události byla až na výjimky přiměřená. Zejména je potřeba ocenit reakci premiéra Sobotky, který se v tento rozhodující okamžik zachoval správně. Ústavní činitel musí v podobné situaci vášně mírnit a nezneužívat jí k vlastnímu prospěchu. Za pomalou reakci na aktuální problémy i za malou ochotu učinit cokoliv více než jen říkat „ne“ kontroverzním kvótám lze vládu kritizovat. Odvaha říct správnou věc tváří v tvář radikalizující se veřejnosti je ale více než chvályhodná.
Řešení oddělených problémů terorismu i migrace se nalézá mimo hranice naší země. Přesto je nutné, abychom se na tom velmi aktivně podíleli. Náklady na pomoc uprchlíkům mimo EU budou vysoké, výdaje na armádu a bezpečnostní složky ještě vyšší. Naštěstí se ani radikálnější část veřejnosti výdajům tohoto typu aktivně nebrání, na rozdíl od marginálních nákladů na uprchlická zařízení v ČR.
Samostatnou kapitolou je prezident Miloš Zeman, kterému se budeme věnovat v dalším textu. Je zřejmé, že strach a frustraci části společnosti aktivně podporuje a staví se do jejího čela, aby tím získal veřejnou podporu a mohl této politické síly využít pro vlastní prospěch. Jde o politicky nebezpečnou, lidsky nepřijatelnou a celkově velmi riskantní hru. Je nutné doufat, že se mu nevyplatí – a přát si, aby se nevymkla z jakékoliv kontroly.
