Samospráva, inspirace pro stát?

8. 6. 2015 - 19:47

veslav_michalikV mnoha článcích se České souvislosti věnují práci vlády a politice na centrální úrovni. Ačkoliv můžeme ministry nebo vládní strany za některé iniciativy chválit, z podstaty věci je zaměření článků spíše kritické. To ovšem neznamená, že není možné hledat i příklady opačné, které mohou sloužit jako dobrá inspirace.

Ukázkou fungujícího managementu na místní úrovni je obec Dolní Břežany. Do obce bylo v posledních letech investováno přes 13 miliard korun na vědecké i rozvojové projekty; buduje se v ní krom jiného nejintenzivnější laser na světě. Vedení obce se podařilo to, že navzdory blízkosti Prahy se nestala noclehárnou, satelitním městečkem ani obětí developerů.

Přístup vedení obce považujeme za inspirativní nejen z místní úrovně. Názory na dotace, správu veřejných záležitostí, urbanismus či volební systém mohou být snadno přenositelné do politiky krajské i celostátní. ČS proto přináší rozhovor se starostou Dolních Břežan Věslavem Michalikem.

Pořízený rozhovor jsme díky tematické rozmanitosti rozdělili do třech částí. V dnes vydané části jsme se zaměřili na otázku národních a evropských dotací obcím v ČR. Mají smysl? Jsou dobře nastavené? A jsou již daně rozdělovány mezi města a obce spravedlivě?

České souvislosti: Když jsme procházeli obec, viděli jsme tu i stavby z dotací a grantů, národních i evropských. Mohl byste princip dotací zhodnotit? Který považujete za účelnější a který ne?

VM: Já si myslím, že kdyby dotace nebyly, tak by to bylo nejlepší. Přestože jsme jako obec velkým žadatelem, děláme to z nutnosti. Pokud bychom mohli peníze vzít a dát je do rozpočtového určení daní, města a obce mohou hospodařit samy. V Břežanech by se možná nepostavilo tolik věcí, ale celospolečensky bych to považoval za lepší. Můžeme zvážit různé systémy motivace pro daňové příjmy, ale stávající dotace jsou velmi neefektivní systém.

My jsme v letech 2004-2008 v obci téměř neinvestovali, šetřili jsme peníze, prodávali zbytný majetek a připravovali projekty do šuplíku. Pak, když začaly evropské fondy, tak jsme byli připraveni. Umožnilo nám to předkládat žádosti a významně čerpat.  Z naší strany to nebyla reakce, byla to akce.

České souvislosti: Dotace mohou pro příjemce být i rizikem, nebo břemenem. Znáte takové situace?

VM: Největší rizika pro žadatele je nejednotný systém kontroly. Různé instituce mají velice subjektivní názory na úplně stejnou věc. Může se vám stát, že kontrolní orgán poskytovatele vám něco zkontroloval, poté ale přijde Nejvyšší kontrolní úřad, který zjistí, že to v pořádku není a chtějí část dotace vrátit. Nakonec přijde ještě třeba kontrola z Bruselu, která má zase jiný názor. Takže vlastní žadatel je v permanentní nejistotě, dokud není ukončená pětiletá udržitelnost projektu.

České souvislosti: Minulé rozpočtové období evropských fondů bylo hodně kritizováno. Váš názor na něj je jaký?

VM: Ohledně zacílení zdrojů se domnívám, i když se mnou asi většina starostů nebude souhlasit, že to minulé období nebylo dobře nataveno. Došlo k jakémusi „pocukrování“ České republiky přes všechny regiony a přes všechny obory. Cílem bylo uspokojit co nejvíce směrů a požadavků. Pro obce to bylo možná dobré v tom, že jsme mohli udělat i místní komunikace i veřejná prostranství, veřejnou zeleň, vodu i kanalizaci a školy i školky.

Připadá mi ale, že z širšího ekonomického pohledu to nemělo větší smysl; nejsem si jistý, že to výrazně změnilo konkurenceschopnost naší země. A právě, kdyby o tom někdo uvažoval strategicky dopředu, tak by mohl ty prostředky přímo nasměrovat a investovat. Do několika let se nám pak mohly vrátit zpátky. Bohužel, takový strategický záměr tady nebyl.

České souvislosti: A co se týče státních dotací, není to z vašeho hlediska nějaký problém, ztráta peněz či příležitostí?

VM: Já vidím jako velice problematické veškeré dotace, které jsou z centrální úrovně na věci za 100 až 300 tisíc korun. Když například nějaké ministerstvo vyhlásí opravu drobných památek za pár set tisíc, jsou dnes v podstatě všechny obce schopny dát takovou sumu dohromady. U dotace ovšem obce musí vypsat žádost, na kterou si ještě musejí někoho najmout, protože tomu samy nerozumí. Na ministerstvu se pak sejde žádostí tolik, že je obrovský přetlak poptávky nad nabídkou a to považuji za velké mrhání prostředky.

I na úrovni krajů vidím neefektivitu. Kdyby šlo dotační prostředky rozdat, rozpočítat na obyvatele, každá obec by dostala k vlastnímu hospodaření určitý obnos. Tak by s tím ministerstva i kraje neměly žádnou administrativu, nemusí zaměstnat stovky úředníků a zamezilo by se i potencionální politické korupci. Bohužel tento styl ale nikdo zavést nechce, protože se jím distribuuje silný politický vliv.

České souvislosti: Znovu se diskutuje otázka rozpočtového určení daní. Jste s nynějším systémem spokojený?

VM: Z pohledu naší obce ta změna byla dramatická, ale dobrá. Nastavení je velice dobré, například že putují peníze za žákem a nemusíme se tak mezi obcemi vypořádávat. Bohužel jde o prostředky provozní a nikoli investiční. Provoz se pokryje, nicméně když nyní stavíme v obci velkou školu, která bude sloužit i dalším žákům z okolních obcí, nedostane na to obec od okolních obcí vůbec nic. Dalším bodem k řešení je určitě příspěvek na výkon státní správy, který je stále příspěvkem; měl by být úplnou úhradou. Nevidím žádný důvod, proč by obec něco měla dělat pro stát zdarma. A rovněž se mi nelíbí současný způsob rozdělování peněz od osob podávajících daňové přiznání.

Zde najdete druhou část rozhovoru

Zde najdete třetí část rozhovoru


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare