Koncem roku 2016 schválila vláda Audit národní bezpečnosti. Jeho cílem je popsat aktuální bezpečnostní hrozby a nástroje, které má Česká republika k dispozici. Pozitivní stránkou Auditu je, že v tomto rozsahu vůbec vznikl a že do procesu jeho přípravy byla zapojena široká bezpečnostní komunita.
Velkou škodou ale zůstává, že se omezuje pouze na hrozby, které mají dopad na vnitřní bezpečnost. Filozofie auditu jde tak proti současnému trendu, který klade důraz na propojení vnější a vnitřní bezpečnosti. Zda je tento nedostatek způsoben neochotou spolupráce různých státních institucí, či nedostatkem politické odvahy hrozby jasně pojmenovat, je druhotné – primární je fakt, že audit toto téma zcela opomíjí.
Na 140 stránkách se dozvíme, že mezi hrozby s největší mírou rizika patří prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Dalším rizikem je, že státní správu a veřejný prostor ovlivňují cizí mocnosti. Ovšem zmínky o těchto hrozbách každoročně nacházíme ve výročních zprávách BIS. Situaci má zlepšit školení úředníků, o organizaci těchto školení už informoval nově vytvořený Úřad pro potírání dezinformací. Uvedená aktivita ale vyvolává spíše asociace se školeními v dobách minulých. Otázkou je, co bude jejich obsahem, neboť úředníci, kteří mají bezpečnostní prověrku nebo pracují s citlivými daty, jsou v manipulaci s informacemi průběžně proškolováni.
Nikoho asi nepřekvapí, že do vysokých rizik jsou dále zahrnuty útoky v kyberprostoru, kterým jsou dnes vystaveni nejenom státní aktéři, ale i soukromý sektor. Audit také rozebírá hybridní hrozby. Ovšem z povahy definice, na kterou se odvolává, se jedná o metodu nebo způsob, jakým je vedena konfrontace. Zde je opět na škodu, že se neřeší propojenost vnitřní a vnější bezpečnosti.
V úvodu dokument konstatuje, že nejde o vyčerpávající popis jednotlivých hrozeb, ale snahou je zaměřit se na témata, „která svou závažností dosahují míry způsobilé významně poškodit kvalitu vnitřní bezpečnosti státu“. Pokud ale procházíme jednotlivé kapitoly, tak z 90 % se jedná spíše o popis problému. Veřejnosti je předloženo množství faktů: od obecných definic pojmů až po výčet kompetencí orgánů ústřední správy a seznam legislativních norem, které se vztahují k dané oblasti.
Čtenář zároveň získá dojem, že každou kapitolu psal někdo jiný, nikdo si už nedal práci s tím, aby dal dokument do jedné stylistické podoby. Některé kapitoly se tak snaží definovat míru ohrožení, jako například terorismus nebo organizovaný zločin, u některých takováto definice chybí. Podobných formálních nedostatků bychom našli celou řadu. Kvalitě dokumentu ani nepřidá SWOT analýza v závěru každé kapitoly, která je opět pouhým výčtem obecných konstatování.
Pro hlubší pochopení současného stavu naší bezpečnosti je ale nutná analýza delšího časového období zejména přelomu milénia, její absence tak hodnotu Auditu částečně snižuje. Do budoucna by měl být dokument také více konkrétní především v doporučeních. Zároveň by každá opatření měla mít časový rámec plnění a vymezení konkrétní odpovědnosti za jejich realizaci, jinak Audit postrádá smysl. Možná se o tom více dozvíme v tzv. Akčním plánu, který by měl být představen v dubnu letošního roku a který by měl rozpracovat jednotlivé části Auditu.
Premiér Sobotka každý rok zahrnuje bezpečnost do vládních priorit. Jistě bude chtít bezpečnost využít jako jedno z klíčových témat pro nadcházející parlamentní volby a k tomu mu určitě poslouží výsledky Auditu. V prvních reakcích už počínání vlády patřičně pochválil, když prohlásil, že „bezpečnostní systém České republiky je nastaven v zásadě dobře„.
Doufejme tedy, že uvedené aktivity budou sloužit ke zkvalitnění bezpečnostního prostředí v naší zemi a ne pouze jako téma pro vábení voličů.
Podrobnější analýzu najdete na stránkách CBAP.
