Včerejším dnem jsme zahájili ostrý provoz. Až později mi došlo, že 14. duben je dnem nehody Titaniku; doufal jsem, že se symbolika nenaplní. Mnohá média náš úvodní příspěvek o rozsahu čistek ve státní správě přejala, reakce byly velmi dobré. Průzkum citoval i šéf odborů Josef Středula na konferenci „Dobré vládnutí a ČR“ jako ukázku politického zasahování do státní správy.
Debatoval se tam i smysl služebního zákona. Nová norma má v sobě mnoho děr, kterými jde při troše vůle politické nominanty zabetonovat a nepohodlné osoby libovolného druhu naopak vyhodit. Je to tak koneckonců s každou psanou normou, která nás má chránit před politickou libovůlí: zákon tohoto druhu sám mnoho nezmůže, pokud za tím nestojí veřejnost, média a lidská angažovanost.
Kdo věří, že společnost jde napravit pouze ideálně napsaným zákonem, se podle mě hluboce mýlí. Zénónův paradox o Achilleovi, který nikdy nedožene želvu, platí i v tomhle případě. Zákon se tvoří měsíce a roky, díry v něm se najdou až poté, a to do minuty. Takže je to spíš český paradox želvy, která honí Achillea; tu nedožene ani bez Zénóna. Proti lidské snaze najít prospěch se můžeme chránit jen my sami, zákon je jen malá pomůcka.
Takže chceme o těchto věcech psát i dál; smutné výročí katastrofy Titaniku nebudeme k ničemu přirovnávat a budeme naopak doufat, že dobře doplujeme.
