V předvečer voleb proběhla v ČT takzvaná superdebata – střetnutí 10 předsedů politických stran. Pro ty, kteří si tento bizarní zážitek odmítli dopřát, ale přesto je volby zajímají, přinášíme autorské shrnutí.
Dramaturgie, volba témat, unylá hudba a ještě unylejší tempo večera zřejmě mělo na případné diváky silně repelentní účinky. Je velkou otázkou, kdo kromě novinářů, publicistů, PR profesionálů a jiných chronických politických spotřebitelů vydržel „superdebatu“ sledovat až do konce. Moderátor dělal hodně pro to, aby zajímavé debatě zabránil. Chvílemi nutil politiky mluvit o podružnostech, jindy se (u důležitých témat) vysloveně vyžíval v detailech a konkrétnostech. Diskuse byla zajímavá jen tehdy, když politici tomuto tlaku odolali a říkali, co měli na srdci.
Výkon přítomných byl velmi rozdílný. Pan premiér se pro účely „superdebaty“ naučil hlasitě smát a živě mávat rukama. Diváci jistě ocenili, jak se pro ně obětoval. Když ale prohlásil, že vláda a Brusel chrlí příliš zákonů, vypadalo to, že z role vypadl úplně. Ne že by neměl pravdu, ale svou spoluodpovědnost za přeregulovaný stát by tak otevřeně přiznávat nemusel. Je ovšem potřeba uznat, že většinou působil kompetentně, připraveně a přesvědčivě.
Jeho úhlavní přítel Andrej Babiš se po vlažném úvodu probral a vydal se na cestu drtivého populismu. Následně ho elán přešel a od ostatních politiků schytával oprávněné údery. Nakonec se děsivě zamotal do historek o svém podnikání ve zdravotnictví. Posměch, který v sále vyvolal, musel jeho PR poradce mrzet. Není jisté, jaký to bude mít efekt – jeho klasický volič sledovat debatu tak dlouho asi nevydržel.
Předseda ODS Fiala svým vystoupením (marně) usiloval o to, aby vedl programovou debatu. Dokázal vyvážit technické a politické argumenty a téměř jako jediný se choval jako opoziční politik. Není ovšem jisté, nakolik to straně ve volbách pomůže. I „malí“ předsedové Pirátů a Zelených mluvili velmi rozumně. Ivan Bartoš byl praktičtější, přesvědčivější a lidštější; ovšem i Matěj Stropnický navzdory ideologickému přístupu uměl vyvolat zájem. Ostatních 5 politiků podalo standardní výkon.
Výsledný efekt důležitého večera je krajně rozpačitý. Je pravda, že si politici nemají stěžovat na to, jak je veřejnoprávní televize prezentuje. Novináři a nezávislá média naopak povinnost komentovat výkon ČT mají. A je čím dál zřejmější, že Václav Moravec a celý tým připravující tento typ pořadů potřebují z gruntu vyměnit.
